Slepice off

9. listopad, 2022 o 22:55, Žádné komentáře

Jedním z pozitiv mojí práce je, že vlaky mají rády děti. Tedy vidět vlak, svézt se v něm a možná na chvilku nakouknout na stanoviště strojvedoucího. Je to prostě atrakce. I moje dcera má vlaky ráda, ale říká o nich, že jsou hlasitý a smrděj. No a má pravdu. Když se kolem tratě vyskytují děti, které mávají, tak s nadšením mávání oplácím a pokud chci být joo za haura tak zapískám, nebo dokonce houknu. Dvakrát. Jestli se u tratě objeví školka mávajících skřítků, tak klidně troubím jako smyslu zbavený. Nemyslete si, nejsou to jenom děti, které mávají. Rodiče si taky rádi mávnou. Sice o dost méně horlivě, ale taky si chtějí udělat radost a hlavně těm svým ratolestem musí ukázat, jak to mávání na mašinfíru vypadá. Mává se ale i z nutnosti a dělají to i lidé, cestující, kteří vlaky třeba přímo nesnášejí. Většinou mávají, svítí baterkou, nebo mobilem, protože chtějí strojvedoucímu dát na vědomí, že na zastávce na znamení, budou nastupovat. Mimochodem není to jejich povinnost. Pak je tu skupina cestujících, kteří třeba mávají vztyčenými prostředníčky. To když jim dveřmi nezastavím přímo u držky a oni musejí udělat tři kroky navíc. Ti jsou ale celkem vzácní. Třeba jako vožralej Ovčáček. Každopádně, pokud je mávání projevem sounáležitosti, mám ho rád. Ale ne vždy jdou věci podle plánu...

Přijíždím od Prahy do stanice Měchenice. Z dálky vidím na samém začátku peronu mámu s děvčátkem. Holčička odhadem 3-4 roky. Blonďaté vlásky, přes ně růžová kšiltovka a široký úsměv. Jednou rukou drží maminku a druhou rukou mává na náš vláček. Mám radost, takže mávám zpátky a pískám na pozdrav. Pár metrů před nástupištěm je v Měchenicích občerstvení U Drábů. Malá hospůdka, ze které si občas výpravčí z Vraného, nebo Krče nechávají po vlacích posílat oběd. Kolem tohohle místního podniku se často motají slepice. Nevím jestli utíkají, nebo je majitel pouští, každopádně je to pro opeřence velmi riskantní povyražení. No a jak se blížím k peronu, dvě slepice plácly křídly do vzduchu a ocitly se v kolejišti odhadem 15m před vlakem. Nemějte mě za necitu, ale to ani nemá cenu brzdit. Slepice bych nezachránil a dost možná bych pokácel pár nestabilních cestujících připravených u dveří. Ozvaly se dvě tupé rány ve velmi krátkém sledu za sebou a před oknem se mi zjevil jednotný gejzír peří. Instinktivně jsem zatnul zuby s otevřenou pusou a nahrbil ramena. Co už, dvě slepice to mají za sebou, ale co ta holčička? Mimo to, že přestalo mávat děvčátko, pohyb ruky ustal i u její matky. Zároveň výrazy v obličejích obou dam doznaly významných změn. O pár vteřin později, když už jsem obě fanynky ČD minul, vidím jak se holčička nese u mamky v náručí s hlavou položenou na rameni. No, tak to se nepovedlo....

Slepice off

Žádné komentáře

Odpovědět

Košík